Podle začínajících hráčů má štěstí či smůla největší vliv na to, zda v pokeru vyhráváme, anebo prohráváme. I když ten pověstný gram štěstí je opravdu velmi potřebný, ve skutečnosti docela určitě rozhodují chyby, kterých se při hře dopouštíme. Od těch základních až po ty, kterým se občas nevyhnou ani profesionálové.
Co se týká začátečníků, je jich určitě dost. Začátečníci jsou do značné míry ovlivněni sledováním pokeru v televizi případně v jiných médiích. Jelikož si neuvědomují, že tento poker je z 80-90% sestříhaný, myslí si, že je potřeba hrát velké množství kombinací. Při dorovnávání anebo checkování hrají spíše intuitivně, což je v jejich případě prakticky nemožné. V první řadě je třeba hrát ze začátku hlavně top kombinace (páry od AA po 77 a také AK a AQ) a při hře mít na zřeteli pokerovou matematiku. To znamená vědět, jaký počet karet (tzv. outs) nám ještě může přijít, aby naše kombinace karet byla ta vítězná. . Po prohrané hře, o které jsme si docela určitě mysleli, že bude vítězná a přišli jsme při ní o značné množství čipů (žetonů), je vhodné odejít od stolu. Ať už se půjdeme nadýchat čerstvého vzduchu, anebo něco sníme či vypijeme, pomůže nám to od nepromyšlených odvetných akcí, které by znamenaly náš konec v turnaji.
Je velmi důležité nehrát tvrdohlavě. Nečekat na vítěznou kartu a přitom přijít opět o značnou část čipů. U začátečníků není nic výjimečného čekání na vítěznou kartu, která ale v konečném důsledku vítězná není. Někdy nás může tvrdohlavost dovést k vítězství ve hře, ale docela určitě ne k vítězství v turnaji. (možná jednou v životě, protože všechno je snad možné).
Začátečníci se nejednou velmi špatně orientují v tom, co ve skutečnosti mají v ruce. Pokud mají například před flopem velmi slušný pár QQ tak po flopu K, 2, A jsou na tom už úplně jinak. Pravděpodobnost, že jim přijde třetí Q, je asi 8%. A to ani nemohou vědět, zda jejich soupeř nemá pár AA anebo KK. Pokud mají v ruce dvě karty stejné barvy, tak pravděpodobnost, že na flop přijdou dvě karty té „jejich“ barvy je asi 11% a to ještě ani tehdy nemají vyhráno. Zase to je všechno o zdravém úsudku, to znamená naší pokerové sehranosti. Znamená to přizpůsobit se dané situaci při dané hře a opět nehrát tvrdohlavě, ale vycházet z toho, co jsme se naučili. A přichází další důležitá fáze hry, ve které dělají často začátečníci chyby. Před flopem většina z nich jen dorovná, i když je často lepší navyšovat a hrát agresivně. Pokud budou navyšovat jen při top kartách, zkušení hráči je rychle přečtou a následně připraví o čipy.
Člověk je tvor omylný a tak se chyby může dopustit každý. Aby jich bylo co nejméně, musí každý hráč na sobě opravdu pracovat. To znamená hrát poker nejdřív tam, kde je předpoklad, že ho ta reálná výuka stojí co nejméně. Studovat všechnu dostupnou literaturu a z každé chyby se poučit a posouvat se dopředu. A v případě, že se vám podaří se sobě rovnými „pokeristy“ vyhrát, nezačněte si o sobě myslet, že už poker umíte hrát. To je totiž další chyba začátečníků.
